"Děti jako udavači"?

[Jerzy]

musím zaklepat, protože se zatím každý zeptal, i když jsem malou ze začátku každému strkal pod ruku ať se vymazlí do sytosti, teď už si vybere sama, když se někde s někym zastavím, tak počká co já a když je to ok, tak toho dotyčného omrkne, očuchne, nechá se pohladit, zaznamená si ho do mozkovny a dál jí nezajímá, v opačném případě přisedne k noze a šmíruje okolí

[Marianka.W]

Já se taky snažím vnucovat psy k pohlazení každému, zejména dětem, jak to jde. Ale rozhodně musím potvrdit, že mnohdy jsem svědkem neuvěřitelných scén buď ve smyslu "nesahej na toho psa, kousne tě", nebo naopak "přepadení" bez ptaní. Když se na psa vrhá dítě v doprovodu rodičů, komentuju to slovy "Tobě rodiče neřekli, že na neznámého psa se nesahá?", aby se vychovatelé taky trochu chytli za nos. Sama si dobře pamatuju, jak mě jako malou holku kousla fena (známá, jenže v tu chvíli se krmila, což jsem přehlédla) do obličeje, když jsem ji zbrkle šla pohladit. Můj táta mi ještě naplácal zadek za to, že jsem si nedala pozor. Protože mi bylo okamžitě vysvětleno proč se mi to stalo a kde byla chyba, nevypěstovala jsem si žádnou patologickou hrůzu ze psů, ale jen zdravý respekt. Nedávno jsem zase měla jinou zkušenost: malý kluk (tak deset let) tvrdošíjně odmítal jít pohladit štěně, ačkoliv to bylo hodné, klidné a roztomilé. Přitom jeho mnohem mladší kamarád se se stěnětem v pohodě mazlil. Co asi museli rodiče tomu kloučkovi namluvit, když měl ze štěňátka takovou hrůzu???
V poslední době mám prostě pocit, že se lidi neumí ke zvířatům chovat a jejich reakce je z extrému do extrému. Buď k němu zbrkle letí nebo se ho panicky děsí... Nepochybuju, že druhý případ je výsledkem systematické výchovy ke strachu ze strany médií...

Jinak ještě k těm počtům útoků zvířat na lidi - nevím jak je tomu u jiných druhů, ale u psů údajně statistiku vedou jezevčíci a v těsném závěsu za nimi jorkšíři. Tolik propíraný NO vede sice na počet, ale v poměru k počtu držených jedinců je hluboko pod průměrem...

[yzengrin]

Jo, když jdem a potkám maminku s malým děckem..třeba 4roky a vidím, jak maminka dítěti ukazuje pejska stylem: "podívej, to je pěkný pejsek, to je asi ještě štěňátko"...a dítě nevěřícně kouká, ale taky se zaujetím..Kolikrát nabídnu, jestli si psa nechtějí pohladit - a obě strany si přiměřeně hladí "to své dítko". Často to nevyjde-dítě se bojí..ale spíše z toho přirozeného respektu,na rodiči je vidět, že dítě podporuje v kladném vztahu ke zvířatům.
Na druhou stranu jsem dnes zvědavá na svou vlastní nejmladší sestru (taky 4roky), která má sice doma pejska, ale je zvyklá jej různě tahat apod., navíc maminka je z mého pohledu poněkud hysterická a má "špatné" reakce v některých situacích...takže tady čekám přesně onu bázlivou reakci od mé sestry..
Řekla bych, že je často napoprvé poznat, které dítě je zvyklé na zvířata (ví, že když po něm štěně skočí, tak je to legrace-a dává si přiměřeně pozor), a dítě, které k nim tak vedeno není a už když se štěně jen zavrtí, tak se lekne a utíká. No, a někdy je dítko zkrátka ještě malé, ostýchavé a bázlivé, ačkoli rodiče jsou vůči zvířatům v pohodě.
Někdo mi říkal, že na druhém místě jsou kokršpanělé...v těch útocích

[saschia]

Co sa tyka dietata ktore sa boji pohladkat psika, hoci jeho rodicia / stari rodicia / ludia co su s nim ho presviedcaju aby to skusilo, tak ponukm pohladkat psika po chvoste. Chvost je daleko od papule a dieta sa casto nech ukecat. A ta prijemna srst ho potom dost casto nalaka pohladkat aj inde. Freika sa uci pekne stat a drzat a dieta sa uci ze nie vsetko je naozaj hrozne nebezpecne.

[gabriela]

Originally Posted by saschia

Co sa tyka dietata ktore sa boji pohladkat psika, hoci jeho rodicia / stari rodicia / ludia co su s nim ho presviedcaju aby to skusilo, tak ponukm pohladkat psika po chvoste. Chvost je daleko od papule a dieta sa casto nech ukecat. A ta prijemna srst ho potom dost casto nalaka pohladkat aj inde. Freika sa uci pekne stat a drzat a dieta sa uci ze nie vsetko je naozaj hrozne nebezpecne.

Milá Saschia, určitě máš pravdu a jak vidím, Freika je moc milá a určitě hodná, takže věřím, že u ní to na ocásku zkusit lze, ale chci i přesto dodat, že někteří mají s ocáskem problém a to z mnoha důvodů, nejčastější však opět děti, ( člověk nikdy neví zda našeho psa v mžiku nepozornosti nějaké děcko za ocas netahalo ), a pak je ocas dosti choulostivé místo na hlazení, i též proto, že pokavaď se děcko bojí, jeho strach v každém případě a vždy pes vycítí, a pokavaď to není pes, který už má jisté zkušenosti s lidma, může i z tohoto důvodu nastat problém, a tak já myslím, že hřbet je ideální, v případě strachu a to až ve chvíli kdy se obě strany uklidní. Trocha trpělivosti vždy přináší ovoce a na děti je vyrovnanost, klid, ten nejlépší lék k odbourání strachu, když neopominu dodat, že se musí vzbudit i pozornost a důvěra, tedy lépe řečeno, on tě nechce sežrat a ono tě nechce oplácávat jako hračku. Snad se vztahy dětí ke zvířatům zlepší, je to jen na nás. Čím více nás bude dávat najevo dětem, že pes není hračka třeba i jiným dětem, ne jen těm našim, tím větší šance bude, že těch tyranů bude méně a děti začnou míti třeba i jiné zájmy a ne jen počítač a peníze atd., tak ať to všichni zvládáme až zase nějakého tyrana potkáme, či děcko co se bojí.

[saschia]

Originally Posted by gabriela

..., že někteří mají s ocáskem problém a to z mnoha důvodů, nejčastější však opět děti, ( člověk nikdy neví zda našeho psa v mžiku nepozornosti nějaké děcko za ocas netahalo ), a pak je ocas dosti choulostivé místo na hlazení, i též proto, že pokavaď se děcko bojí, jeho strach v každém případě a vždy pes vycítí, ...

No jasne ze to nieje jediny navod, ten pouzivam ja pretoze viem ze Frei je kludna a na deti reaguje s radostou (niekedy az prehnanou, takze tiez ju musim krotit...). Ale aj tak ju vzdy drzim za obojok a hladkam na tej strane hlavy ktoraje privratena k dietatu, aby som ju mala pod kontrolou.

A ono nieje strach ako strach, dieta vylozene vyplasene by som do blizkosti psa nedavala, to staci maly pohyb psa a dieta sa zlakne. Ale take dieta ktore by aj chcelo, ale ta papula je predsa len nanho privelka, sa k chvostu ci zadku predsa len lahsie priblizi. A myslim ze je dobre podporovat ludi v tom, aby naucili svoje dieta nebat sa prilis. Lebo taki ludia vacsinou prave vysvetlia dietatu aj to ze ma hladkat opatrne aby neublizilo a ze sa musi najprv opytat.

[Irisdane]

To my máme opačný problém...Děti se Balta nebojí,ačkoli i on projevuje "přílíšnou" radost z dětí a njeraději by je povalil na zem a hrál si s nima.Ještě se mi ale nestalo,že by se ho dítě bálo...

[gabriela]

Originally Posted by yzengrin

Jo, když jdem a potkám maminku s malým děckem..třeba 4roky a vidím, jak maminka dítěti ukazuje pejska stylem: "podívej, to je pěkný pejsek, to je asi ještě štěňátko"...a dítě nevěřícně kouká, ale taky se zaujetím..Kolikrát nabídnu, jestli si psa nechtějí pohladit - a obě strany si přiměřeně hladí "to své dítko". Často to nevyjde-dítě se bojí..ale spíše z toho přirozeného respektu,na rodiči je vidět, že dítě podporuje v kladném vztahu ke zvířatům.
Na druhou stranu jsem dnes zvědavá na svou vlastní nejmladší sestru (taky 4roky), která má sice doma pejska, ale je zvyklá jej různě tahat apod., navíc maminka je z mého pohledu poněkud hysterická a má "špatné" reakce v některých situacích...takže tady čekám přesně onu bázlivou reakci od mé sestry..
Řekla bych, že je často napoprvé poznat, které dítě je zvyklé na zvířata (ví, že když po něm štěně skočí, tak je to legrace-a dává si přiměřeně pozor), a dítě, které k nim tak vedeno není a už když se štěně jen zavrtí, tak se lekne a utíká. No, a někdy je dítko zkrátka ještě malé, ostýchavé a bázlivé, ačkoli rodiče jsou vůči zvířatům v pohodě.
Někdo mi říkal, že na druhém místě jsou kokršpanělé...v těch útocích

K těm místům č. 1 jezevčík, a kupodivi č. 2 tak oblíbený labrarod, tak jsem to slyšela já a bohužel i rodina známého tedy dva lidé přišli o část obličeje od jinak úplně klidného vlastního psa ( labradora ). O tvou sestru se neboj, zkus jí přiblížit ten vztah ke zvířatům ty a myslím, že to bude v pohodě, i méně znamená někdy více a též záleží na citu a jak jí ho přiblížíš, zaujmeš ji, držím palce.

[yzengrin]

Originally Posted by gabriela

O tvou sestru se neboj, zkus jí přiblížit ten vztah ke zvířatům ty a myslím, že to bude v pohodě, i méně znamená někdy více a též záleží na citu a jak jí ho přiblížíš, zaujmeš ji, držím palce.

Jasně, háček je trochu v tom, že sestru vidím tak jednou za 3-6měsíců, takže ten můj vliv celkově není zrovna závratný. Ale dopadlo to vcelku dobře. Snad jen že sestra je malá, plná energie, neustále něco v ruce a neustále v pohybu..takže štěndo ji bere jako objekt pro hraní..po svém způsobu. Ale všechno dobré-pod dozorem.