Rozhovor ve Světě psů...ach jo

jerabekj · 14-03-2010, 15:16

Nemáte někdo možnosti článek oskenovat a pověsit ho někam třeba v PDF? Samozřejmě bych nerad, aby pak tenhle server někdo honil kvůli autorským právům ... tak třeba hodit link do diskuze na lide.cz

. Myslím že bude dost lidí, komu se nechce kupovat časopis kvůli jednomu článku (včetně mě), ale článek by si měli přečíst, aby znali pozadí této diskuze.

Osobně souhlasím s názorem, že majitel si za svého psa 100% ručí a za každé situace by měl takovým incidentům předcházet a počítat vždy s horší variantou. Takový přístup je o nervy, ale potvrzuje se, že se to vyplatí. Každý by si měl hlídat co jeho jest, tj. my své psy, rodiče své děti atd. Teď o víkendu jsem byl na horách a jedna mamina si s náma v hospodě povídala a přestala dávat pozor na roční mimčo, která se palzilo po stole. Kdyby jeho pád nezpomalila židle, která jí dala čas reagovat, mohlo to dopadnout hůř. Takhle mamina chytila dítě za nožičku, když bylo hlavičkou těsně nad podlahou. Ti samí rodiče si sice na moji žádost drželi prcka od Dakouše trochu stranou, ale v podstatě to znamenalo, že ho nechli vždy přijít na vzdálenost kterou uznali za vhodnou, aby se mohl podívat a já jsem viděl, že je to moc blízko a tak jsem musel zkrátit a napnout vodítko, abych věděl že Dakouš těch 40cm opravdu nepřekoná. Bylo to frustrující, protože jsem měl na talíři jídlo, ale zároveň jsem nechtěl bejt nezdvořilej a vyvolávat zbytečnou hysterii a tak jsem měl obě ruce na vodítku a čekal až je napadne si prcka vzít opravdu mimo dosah. Dakouš je v podstatě hodnej pes a už se ani nebojí malejch dětí, ale jistota je jistota. Nakonec jsem se nechal od všech ukecat, aby si prcka mohl očuchat a dobře to dopadlo ... prckovi se přestal líbit, protože byl moc hrrr, i když jen šťouchal čumákem a snad ani neokusoval. Klidnej jsem ale nebyl, protože mám v živý paměti dvě věci: 1) Dakouš se dokázal kvůli žvanci natáhnout o 10cm tam, kde očividně už žádnou rezervu neměl. 2) Viděl jsem co udělal s krmítkem z kokosového ořechu na jedno chňapnutí (rozlousknul ho vejpůl) a troufám si tvrdit, že ten ořech je tvrdší než hlavička ročního dítěte.
Takových zážitků mám víc než dost, za ten rok co jsme spolu. V půl roce, přestože byl na zadních a pevně jsem ho držel, chňapnul půlročnímu skorosynovci po nožičce, protože si chtěl hrát (první pokus o očichání dítěte). Naštěstí trefil jen dupačky, ale zatáhl tak, že je protáhl o dobrých 30cm. Co by se asi stalo, kdyby tam v tom konci byla nožička? Jindy byl skorosynovec na zahradě v kočáru a já jsem pořád jedním okem hlídal, přes veškeré ujišťování přítelkyně a její mámy "podívej, dyť si ho vůbec nevšímá". Najednou byl Dakouš u kočáru a i když jsem tam byl nastejno s nim, byl jsem bohužel z druhé strany. Dakoušovi se moc líbila prckova velká a chlupatá kapuca, tak než jsem se stačil natáhout přes kočár, chytnul kapucu a málem za ní vytáhl prcka z kočáru. Naštěstí když jsem na něj zařval a on zjistil že kapuca jen tak nepovolí, tak ho pustil a ve výsledku se nic nestalo. Závěrem jedna vtipná ze včerejšího večera... při venčení jsem si všiml, že proti nám jde pán, sluchátka na uších, trochu si pobrukoval a rozverně při tom pohazoval rukama. Chůze nebyla úplně nestabilní, ale šel divně. První co mne napadlo, aniž bych se na Dakouše podíval, bylo "ten se mu nebude líbit". Zkrátil jsem teda vodítko napůl a čekal co bude, nebo spíš podle výrazu Dakouše, kdy se to stane. Skutečně, když pán přišel na 3metry, Dakouš bafnul a vyrazil. I když jsem to čekal a byl připravený, stejně se mu podařilo zkrátit vzdálenost mezi náma a domělým nebezpečím na cca polovinu. Dakouše jsem strhnul a po slovech "co děláš" už jen pozoroval. Velmi vtipně to celý komentoval onen nacamraný pán... s lehce zděšeným výrazem zahlásil "a hele vlk ... a nemá mě rád" ... a šel si po svých :-). Doma se tomu smějem ještě teď. Kdybych se s pánem dohodl jako jsem to už v podobných případech párkrát udělal a pustil Dakouše k němu, na 99% by z toho ve výsledku bylo nadšené lezení po hlavě. I tak z toho všeho pro mne ale plyne poučení "mít tolik zodpovědnosti, kolik jí můj pes nemá, předvídat a očekávat nečekané".

Na místě jsem nebyl, článek jsem ještě nečetl, ale vyjádření na stránkách helppesu mi přišlo pozitivní aspoň v tom, že se ta událost dává za vinu pánovi a nikoliv psům - kteří jednali přirozeně ... a to je v dnešní době poměrně ojedinělé. A nechci tu polemizovat kdo co jak zavinil nebo ne. Samozřejmě, tohle v tom článku asi nebylo? a vyvolávání hysterie mezi širokou veřejností rozhodně neni vpořádku.

Zažil jsem dvakrát podobnou situaci. Jednou jsem ani nevěděl, že Agyr psa kousnul, ale když za mnou druhý den přišel pán, tak jsme se vklidu dohodli, já se omluvil a uhradil veterinu - dodnes spolu vycházíme velmi dobře. Podruhé Agyra, který byl bez koše na 10m flexi vodítku napadl Labrador volně pobíhající (údajně se těhotné majitelce vysmekl z obojku a prý měl košík, no byla tma a odehrálo se to mimo můj výhled, tak nevím). Až když mu Agyr prokousl bok, pes přestal útočit, zařval a utekl. Za několik dní přišel přítel majitelky vyhrožovat, že mají velké účty za veterinu, protože mu rána hnisá a chtěl po mně peníze. Poslal jsem ho doháje, oběhal si místní úřad a zjistil, že mi hrozí max pokuta 300,- s tím, že by ji druhá strana dostala pravděpodobně taky. Zavolal jsem jejich veterináři a promluvil si s nim o rozsahu poranění a účtech dotyčné. Dozvěděl jsem se taky, že mladá paní rejpe v každym účtu a snaží se ušetřit kde se dá. Dotyčná rodinka za mnou byla ještě několikrát, kdy jsem jim jasně řekl, že nemají na nic nárok. Nakonec za mnou byl jejich otec, já jsem mu nabídl třetinu (700,-) s tim, že o nich už neuslyšim ... pán chvilku přemýšlel a snažil se, ale když jsem začal strkat peníze zpět se slovy aby mne udal, hrábnul po nich a skutečně už nás nechali být. Po nějaké době jsem se dozvěděl, že onen Labrador, který byl strašně hodný, jen nesnesl psy, musel jít pryč, protože ho paní nemohla nechat samotného s kočárkem. Žárlil tak, že kdykoliv měl příležitost, snažil se dostat na dítě.

All in all, ať jsou kolem toho jakýkoliv kecy a kampaň, Adrian se k tomu postavil čelem, když ošetření a následnou péči zatáhnul a to je to, co se počítá.

PS: Situace postižených není v našem státě růžová a ať je dotyčný pan Primák jakýkoliv, jaký má skutečně důchod a jak svoje případné dluhy platí, to asi nikdo z nás pořádně neví. Je spousta postižených, kteří nemají ani na doplatky na měsíční dávky NUTNÝCH léků. Těžko by o nich někdo napsal, že když na ně nemají, tak ať třeba zdechnou. Proto mi hláška typu "když na to nemá, tak ať nemá psa", nepřijde ani tak tvrdá jako spíš hrubá a nedomyšlená, už jen pro tu možnost, že své dluhy poctivě hradí. Stejně tak by soused, kterého celý den ruší skučení mladého čévéčka mohl říct ... tak ať si nepořizuje takového psa, když nemá na barák kde by nikoho nerušil ... atd. atd.

14-03-2010, 15:16	#10
jerabekj Junior Member Join Date: Aug 2008 Location: Prague, Czech Republic Posts: 229	Nemáte někdo možnosti článek oskenovat a pověsit ho někam třeba v PDF? Samozřejmě bych nerad, aby pak tenhle server někdo honil kvůli autorským právům ... tak třeba hodit link do diskuze na lide.cz . Myslím že bude dost lidí, komu se nechce kupovat časopis kvůli jednomu článku (včetně mě), ale článek by si měli přečíst, aby znali pozadí této diskuze. Osobně souhlasím s názorem, že majitel si za svého psa 100% ručí a za každé situace by měl takovým incidentům předcházet a počítat vždy s horší variantou. Takový přístup je o nervy, ale potvrzuje se, že se to vyplatí. Každý by si měl hlídat co jeho jest, tj. my své psy, rodiče své děti atd. Teď o víkendu jsem byl na horách a jedna mamina si s náma v hospodě povídala a přestala dávat pozor na roční mimčo, která se palzilo po stole. Kdyby jeho pád nezpomalila židle, která jí dala čas reagovat, mohlo to dopadnout hůř. Takhle mamina chytila dítě za nožičku, když bylo hlavičkou těsně nad podlahou. Ti samí rodiče si sice na moji žádost drželi prcka od Dakouše trochu stranou, ale v podstatě to znamenalo, že ho nechli vždy přijít na vzdálenost kterou uznali za vhodnou, aby se mohl podívat a já jsem viděl, že je to moc blízko a tak jsem musel zkrátit a napnout vodítko, abych věděl že Dakouš těch 40cm opravdu nepřekoná. Bylo to frustrující, protože jsem měl na talíři jídlo, ale zároveň jsem nechtěl bejt nezdvořilej a vyvolávat zbytečnou hysterii a tak jsem měl obě ruce na vodítku a čekal až je napadne si prcka vzít opravdu mimo dosah. Dakouš je v podstatě hodnej pes a už se ani nebojí malejch dětí, ale jistota je jistota. Nakonec jsem se nechal od všech ukecat, aby si prcka mohl očuchat a dobře to dopadlo ... prckovi se přestal líbit, protože byl moc hrrr, i když jen šťouchal čumákem a snad ani neokusoval. Klidnej jsem ale nebyl, protože mám v živý paměti dvě věci: 1) Dakouš se dokázal kvůli žvanci natáhnout o 10cm tam, kde očividně už žádnou rezervu neměl. 2) Viděl jsem co udělal s krmítkem z kokosového ořechu na jedno chňapnutí (rozlousknul ho vejpůl) a troufám si tvrdit, že ten ořech je tvrdší než hlavička ročního dítěte. Takových zážitků mám víc než dost, za ten rok co jsme spolu. V půl roce, přestože byl na zadních a pevně jsem ho držel, chňapnul půlročnímu skorosynovci po nožičce, protože si chtěl hrát (první pokus o očichání dítěte). Naštěstí trefil jen dupačky, ale zatáhl tak, že je protáhl o dobrých 30cm. Co by se asi stalo, kdyby tam v tom konci byla nožička? Jindy byl skorosynovec na zahradě v kočáru a já jsem pořád jedním okem hlídal, přes veškeré ujišťování přítelkyně a její mámy "podívej, dyť si ho vůbec nevšímá". Najednou byl Dakouš u kočáru a i když jsem tam byl nastejno s nim, byl jsem bohužel z druhé strany. Dakoušovi se moc líbila prckova velká a chlupatá kapuca, tak než jsem se stačil natáhout přes kočár, chytnul kapucu a málem za ní vytáhl prcka z kočáru. Naštěstí když jsem na něj zařval a on zjistil že kapuca jen tak nepovolí, tak ho pustil a ve výsledku se nic nestalo. Závěrem jedna vtipná ze včerejšího večera... při venčení jsem si všiml, že proti nám jde pán, sluchátka na uších, trochu si pobrukoval a rozverně při tom pohazoval rukama. Chůze nebyla úplně nestabilní, ale šel divně. První co mne napadlo, aniž bych se na Dakouše podíval, bylo "ten se mu nebude líbit". Zkrátil jsem teda vodítko napůl a čekal co bude, nebo spíš podle výrazu Dakouše, kdy se to stane. Skutečně, když pán přišel na 3metry, Dakouš bafnul a vyrazil. I když jsem to čekal a byl připravený, stejně se mu podařilo zkrátit vzdálenost mezi náma a domělým nebezpečím na cca polovinu. Dakouše jsem strhnul a po slovech "co děláš" už jen pozoroval. Velmi vtipně to celý komentoval onen nacamraný pán... s lehce zděšeným výrazem zahlásil "a hele vlk ... a nemá mě rád" ... a šel si po svých :-). Doma se tomu smějem ještě teď. Kdybych se s pánem dohodl jako jsem to už v podobných případech párkrát udělal a pustil Dakouše k němu, na 99% by z toho ve výsledku bylo nadšené lezení po hlavě. I tak z toho všeho pro mne ale plyne poučení "mít tolik zodpovědnosti, kolik jí můj pes nemá, předvídat a očekávat nečekané". Na místě jsem nebyl, článek jsem ještě nečetl, ale vyjádření na stránkách helppesu mi přišlo pozitivní aspoň v tom, že se ta událost dává za vinu pánovi a nikoliv psům - kteří jednali přirozeně ... a to je v dnešní době poměrně ojedinělé. A nechci tu polemizovat kdo co jak zavinil nebo ne. Samozřejmě, tohle v tom článku asi nebylo? a vyvolávání hysterie mezi širokou veřejností rozhodně neni vpořádku. Zažil jsem dvakrát podobnou situaci. Jednou jsem ani nevěděl, že Agyr psa kousnul, ale když za mnou druhý den přišel pán, tak jsme se vklidu dohodli, já se omluvil a uhradil veterinu - dodnes spolu vycházíme velmi dobře. Podruhé Agyra, který byl bez koše na 10m flexi vodítku napadl Labrador volně pobíhající (údajně se těhotné majitelce vysmekl z obojku a prý měl košík, no byla tma a odehrálo se to mimo můj výhled, tak nevím). Až když mu Agyr prokousl bok, pes přestal útočit, zařval a utekl. Za několik dní přišel přítel majitelky vyhrožovat, že mají velké účty za veterinu, protože mu rána hnisá a chtěl po mně peníze. Poslal jsem ho doháje, oběhal si místní úřad a zjistil, že mi hrozí max pokuta 300,- s tím, že by ji druhá strana dostala pravděpodobně taky. Zavolal jsem jejich veterináři a promluvil si s nim o rozsahu poranění a účtech dotyčné. Dozvěděl jsem se taky, že mladá paní rejpe v každym účtu a snaží se ušetřit kde se dá. Dotyčná rodinka za mnou byla ještě několikrát, kdy jsem jim jasně řekl, že nemají na nic nárok. Nakonec za mnou byl jejich otec, já jsem mu nabídl třetinu (700,-) s tim, že o nich už neuslyšim ... pán chvilku přemýšlel a snažil se, ale když jsem začal strkat peníze zpět se slovy aby mne udal, hrábnul po nich a skutečně už nás nechali být. Po nějaké době jsem se dozvěděl, že onen Labrador, který byl strašně hodný, jen nesnesl psy, musel jít pryč, protože ho paní nemohla nechat samotného s kočárkem. Žárlil tak, že kdykoliv měl příležitost, snažil se dostat na dítě. All in all, ať jsou kolem toho jakýkoliv kecy a kampaň, Adrian se k tomu postavil čelem, když ošetření a následnou péči zatáhnul a to je to, co se počítá. PS: Situace postižených není v našem státě růžová a ať je dotyčný pan Primák jakýkoliv, jaký má skutečně důchod a jak svoje případné dluhy platí, to asi nikdo z nás pořádně neví. Je spousta postižených, kteří nemají ani na doplatky na měsíční dávky NUTNÝCH léků. Těžko by o nich někdo napsal, že když na ně nemají, tak ať třeba zdechnou. Proto mi hláška typu "když na to nemá, tak ať nemá psa", nepřijde ani tak tvrdá jako spíš hrubá a nedomyšlená, už jen pro tu možnost, že své dluhy poctivě hradí. Stejně tak by soused, kterého celý den ruší skučení mladého čévéčka mohl říct ... tak ať si nepořizuje takového psa, když nemá na barák kde by nikoho nerušil ... atd. atd.