trest nebo pochvala?

[BrunhoferovaV]

Сообщение от Kometa

Jo, tohle taky řešíme, zvlášť teď se mu nějak vrátila záliba v pojídání vlastních bobků, to je taky super Někde jsem četla, že je dobré štěně naučit, že když najde nějakou "pochoutku", má s ní přijít a vyměnit za pamlsek... což je dobrá teorie, ale... Vzhledem k tomu, že ten náš miláček odmítá přijít i normálně, nedokážu si představit, že by ho něco na světě donutilo přijít se svým objevem Když může volně pobíhat, nezajímá ho ani přivolání, ani sebeoblíbenější pamlsky, za které se doma nebo na zahradě může třeba postavit na hlavu, venku na ně nepřijde a když mu je za něco dám, tak je vyplivne Ještě asi před měsícem to nedělal, chodil na přivolání na 100%, pak ze dne na den, jako když utne, mě začal naprosto ignorovat (ale ne že by si třeba něco čichal a nevnímal, ne, on se na zavolání otočí, podívá se na mě stylem, jestli mi nepřeskočilo, a odkráčí pryč), během několika dní se absolutní ignorace změnila na částečnou, ale pořád je častější neuposlechnutí než poslechnutí... a vzhledem k tomu, že ten náš pošuk bezmezně miluje všechny psy i lidi, především děti, a to tím způsobem že na ně skočí a začne kousat hlava nehlava a má už skoro dvacet kilo, začíná být u nás puštění z vodítka celkem noční můra

V čem je teorie výměny nevyužitelná v praxi?
Pokud nechodí "normálně" je něco špatně. V té chvíli si pokládám otázku... proč je pro mého psa zajímavější jiný pes nebo jiný člověk... Moje špicka bohužel měla VELKÝ zájem o cizí psy.... a ještě to nebylo z kamaradství ... takže okamžitě vymyslet co jí bude stát za to, aby se zajímala o mě a neštěkala mi na psy... u ní je to míček, uzlík, když je nouze tak i prázdná ruka s kterou dělám jako kdybych v ní právě ten míček nebo uzlík měla...
U čévéčkový jsem řešila neuposlechnutí jen když jsme potkali známého psa a ona si s ním chtěla hrát... takže postupně jsem jí z té hry odvolávala (samozřejmě prvně až když sama dala najevo, že už jí ta hra moc nebere, abych měla setsakra jistotu, že přijde a že bude za co jí odměnit), pak čím dál tím dříve, častěji... když tam těch milovaných bylo víc... NIKDY jsem jí nepřivolala, abych jí HNED dala na vodítko a odešli jsme... Často jsem jí přivolala i 5x ze hry jen odměnila a zase vypustila ke psu :-)
S tím žraním hnusů - já to trénovala s velkou kostí, tu hned pes nesežere, chvíli vydrží... - mám to na povel "podej". Už si nepamatuju jestli nejdřív doma a pak venku, protože ona v tomhle nijak problematická nebyla. Nicméně pak byl (a vlastně je doteď) výsledek ten, že když něco většího najde nosí mi to jako kořist a po té co jí pochválím a teprve na povel vem si to si to zbaští sama :-). Jde o to, aby se pes naučil, že i když veme do huby něco tak nebude potrestán, že to našel, ale naopak VŽDY pochválen, že to donesl. Takže i páníček se musí naučit, že psa za odevzdání toho největšího hnusu psa NIKDY nepotrestá.

[Kometa]

Že je něco špatně je mi jasné Akorát nevím co... opravdu jsem si dávala pozor, abych ho nevolala a hned nepřipnula na vodítko, nebo netrestala nebo cokoliv... ale zřejmě jsem přece jen udělala něco, co jsem nepostřehla a on jo Každopádně jak ho nalákat, aby přišel, fakt netuším... pamlsky venku nechce, hračky ho nezajímají vůbec, jediné, co ho opravdu baví, je kousat do nás (dělá to od prvního dne, co jsme si ho přinesli a celou tu dobu se marně snažíme přeorientovat ho na ty hračky, už je to trochu lepší, ale pořád jsou naše ruce a nohy mnohem, mnohem větší zábava)... ale učit ho, že když přijde, smí se do mě zakousnout je dost postavené na hlavu, když se ho to jinak snažíme odnaučit

[Pouliche]

Сообщение от Kometa

Že je něco špatně je mi jasné Akorát nevím co... opravdu jsem si dávala pozor, abych ho nevolala a hned nepřipnula na vodítko, nebo netrestala nebo cokoliv... ale zřejmě jsem přece jen udělala něco, co jsem nepostřehla a on jo Každopádně jak ho nalákat, aby přišel, fakt netuším... pamlsky venku nechce, hračky ho nezajímají vůbec, jediné, co ho opravdu baví, je kousat do nás (dělá to od prvního dne, co jsme si ho přinesli a celou tu dobu se marně snažíme přeorientovat ho na ty hračky, už je to trochu lepší, ale pořád jsou naše ruce a nohy mnohem, mnohem větší zábava)... ale učit ho, že když přijde, smí se do mě zakousnout je dost postavené na hlavu, když se ho to jinak snažíme odnaučit

Ruce samou modřinu budete mít asi ještě hodně dlouho...já vypadala jako týraná, než mi vlkouš vyrostl, ale stejně mi ještě rád minimálně vezme ruku do tlamy a oslintá. Mnohem větší zábavou je ale štípanec do zadku nebo proběhnutí mezi nohama Doporučila bych zkusit malého pešíka - Bolt si mi hraček nikdy nevšímal, ale pešek se dá dobře "trhat" a to on vždy rád
Jinak venku jsem ho lákala na sebe nejlépe vlastním útěkem na opačnou stranu a následným úkrytem, pokud se za mnou nerozeběhl. Když chce ale pes venku věčně něco požírat, tak je nejlepší dlouhá šňůra. Košíkem si "delikatesu" umí Bolt nadhodit do tlamy snad ještě rychleji než bez něj, když o ni opravdu stojí

[Kometa]

Сообщение от Pouliche

Ruce samou modřinu budete mít asi ještě hodně dlouho...já vypadala jako týraná, než mi vlkouš vyrostl, ale stejně mi ještě rád minimálně vezme ruku do tlamy a oslintá. Mnohem větší zábavou je ale štípanec do zadku nebo proběhnutí mezi nohama Doporučila bych zkusit malého pešíka - Bolt si mi hraček nikdy nevšímal, ale pešek se dá dobře "trhat" a to on vždy rád
Jinak venku jsem ho lákala na sebe nejlépe vlastním útěkem na opačnou stranu a následným úkrytem, pokud se za mnou nerozeběhl. Když chce ale pes venku věčně něco požírat, tak je nejlepší dlouhá šňůra. Košíkem si "delikatesu" umí Bolt nadhodit do tlamy snad ještě rychleji než bez něj, když o ni opravdu stojí

Pešek už mě taky napadl, že nápadně připomíná nějakou lidskou část těla, paži nebo tak, že se mu to bude líbit
Odchod na opačnou stranu taky občas používám, zavolám a jak se otočí, tak vyrazím co nejrychleji od něj, což ho vždycky zaujme, ale jen někdy se rozhodne mě následovat Někdy usoudí, že mi asi kape na maják, když jsem šla jedním směrem a najednou se rozhodnu jít na druhou stranu, a že aspoň jeden ze smečky si musí zachovat zdravý rozum, a pokračuje v původním směru... jelikož to většinou dělám, když potřebuju, aby zareagoval hned (třeba pes v dohledu, blížíce silnice apod.) je to celkem k vzteku Schovat jsem se mu taky už párkrát zkoušela s nadějí, že si to zapamtuje a bude si mě víc hlídat, ale houby... je schopný si tam deset minut něco čichat, lovit klacky, hrát si a je mu úplně jedno, že tam nejsem... když mu to nakonec dojde, začne zmatkovat a hledat mě a nakonec vyrazí naprosto opačným směrem, takže musím vylézt a zavolat ho, načež přiběhne, celou mě nadšením poskáče a pokouše a jde si zase po svém Jo, máme doma, co jsme chtěli - nezávislého vlka

[jerabekj]

8m stopovačka poskytuje psovi dostatek volnosti, i když je třeba troše trpělivosti, než se naučí na ní moc netahat. Ostatně je žádoucí, aby si pes zvykl na pohyb v blízkém okolí pána a nikoliv na pobíhání v okruhu několika desítek či stovek metrů. Dakoušovi je přes dva roky a stopovačka je pořád součástí každé vycházky (samozřejmě ji neni nutné pořád držet, ale v zástavbě ji mám v ruce prakticky pořád a využívám ji ke cvičení). Povely fuj a pusť zná, ale občas se je rozhodne ignorovat. Pokud už něco sblajzne, neuteče díky stopovačce trestu a jeden se nemusí tolik vztekat, že se pes trestu vyhnul půlhodinovým pobíháním okolo. Stopovačka je možná omezování svobody psa, ale rozhodně do výcviku i běžného života vnáší klid a jistotu. Mě osobně to za to stojí.

[Vlkodlak]

[quote=jerabekj;367866]8m stopovačka poskytuje psovi dostatek volnosti, i když je třeba troše trpělivosti, než se naučí na ní moc netahat.

Asi jak kterému psovi. Moje se na 10 m stopovačce nevyběhá. Můžu s ní ujít třeba 15 km, ale jak jí nedopřeju šílený trisk a sprint, řádně vyvenčená není. Ani běh u kolo to nenahradí. Pro temperamentnější psy je stopovačka sice řešením (taky často používám), ale plnohodnotné vyvenčení to prostě není.

[Pouliche]

Сообщение от Vlkodlak

Asi jak kterému psovi. Moje se na 10 m stopovačce nevyběhá. Můžu s ní ujít třeba 15 km, ale jak jí nedopřeju šílený trisk a sprint, řádně vyvenčená není. Ani běh u kolo to nenahradí. Pro temperamentnější psy je stopovačka sice řešením (taky často používám), ale plnohodnotné vyvenčení to prostě není.

V tomhle mám stejný "problém"...na plnohodnotné vyvenčení potřebuje alespoň chvilku pořádného běhu na volno, aby si protáhl svaly. 10 m lano vždy bylo, je a bude zoufale málo, ale někdy to jinak nejde

[Stela]

Ahojky,
nám pomohlo toto - k původnímu přivolání ohledně žrádla a všelijakých "pochoutek". U starší feny nebýval problém - důrazné "Fuj" nebo " NE Nesmíš" většinou na 99% zabere. Byla naučena z domu a věděla co to znamená.
U mladší feňule (teď 15 měsíců) - praktikuji zcela jiný postup. Na přivolání neragovala. Tak jsem otočila : " No co ty to máš, no honem mi to pojď ukázat, ty jsi šikulka" dělám, že mám strašnou radost a ona mi většinou z 90% příjde svoji "mňamku" vesele ukázat, když příjde pochválím ji a držím za obojek tak řeknu "FUJ". Teď už si zvykla i na to fuj a už nic moc ani netahá. Ale když byla menší dělala jsem, jak jsem nadšená. Ono když přinese nějakou polotekutou rybu, tak to není žádná chuťovka, ale příjde a nesežere to .... Zkuste otočit a místo okřiknutí dělat jak moc vás zajímá co našla/našel.Nijak netrestat, ani extra moc nechválit - prostě přivolat - pochválit a pak to fuj, kdy nereagujeme ani trestem ani extrémní pochvalou (možná jen "fuj" - "hodná" ale nemít přehnanou radost přece jen dělala nežáducí činnost) - odvést a zkusit dát svůj pamlsek. Tak to tedy alespoň funguje u nás, není to žádný výcvikový postup jen zkušenost. Tak hodně trpělivosti :-)

[Pouliche]

Сообщение от Stela

.... Zkuste otočit a místo okřiknutí dělat jak moc vás zajímá co našla/našel.Nijak netrestat, ani extra moc nechválit - prostě přivolat - pochválit a pak to fuj...

U typu jako je můj asi nepomůže žádná taktika, protože je to "prvotřídní sobec" (nemyslím ve zlém), který chce všechno jen pro sebe a nemá sebemenší potřebu se přijít ukázat (mimo téma totéž s aportem: ukořistit, utéct a zničit - to je vrchol uspokojení) Stále ale věřím, že se s věkem trošku zklidní

[RadeKKK]

Сообщение от Pouliche

U typu jako je můj asi nepomůže žádná taktika, protože je to "prvotřídní sobec" (nemyslím ve zlém), který chce všechno jen pro sebe a nemá sebemenší potřebu se přijít ukázat (mimo téma totéž s aportem: ukořistit, utéct a zničit - to je vrchol uspokojení) Stále ale věřím, že se s věkem trošku zklidní

Jo jo, věřte

[mája]

Сообщение от RadeKKK

Jo jo, věřte

víra hory přenáší....Ben se taky zklidnil...ve 12

[Beruska]

Zdravime Bestinku Přidala se mezi ostatní sourozence-bufíky
Máte několik možností,jak situaci řešit...
1)nasadit Bestě dlouhé tenké vodítko (10-15m), se kterým si bude normálně běhat a tahat za sebou a které použijete pouze v případě, že objeví něco mňam. A)Když už něco objeví, tak si nejdříve uchopíte v klidu vodítko, pak řeknete rázně FUJ/NE a cuknete. Okamžitě veselým hlasem přivoláte jménem a MUSÍ následovat veliká pochvala + hraní!! B)Pokud je to věc, která je v tlamičce - kapesník - tak je dobré naučit výmněnu. Jak ho sezobne, tak přišlápnout vodítko, v klidu chytnout Bestu, nachystat nějaké mňam kokino, otevřít tlamičku a zároveň durazně povel PUST, vytáhnout kapesníček a dát kokino do tlamičky.Opět velká pochvala, klidně i dát více malých kokinek a odvést pozornost a hrát si.
2)zkusit upoutat pozornost - na hračky, pamlsky, útěkem... nevím, jak se osvědčí-Brena si vždycky zblajzla fujku a pak doběhla, popřípadě to do sebe soukala za běhu, nebo když to bylo velký, tak mě s tím následovala, ale chytit se nenechala, dokud to nesnědla...a i pak se jakoby bála přijít (tak jak popisujete)

Vždy prosím dodržujte základní pravidlo, že kdykoliv dojde (i když se spožděním, po tom co to zblajzne), je pochválena a dostane pamlsek. Oni totiž někteří ČSV přemýšlejí "dopředu", a velmi snadno se může stát, že pak situaci vyhodnotí jinak (že udělala něco špatně) a bude se bát přijít.
A potěšující zpráva - Bela Siva se "výměnu" naučila za 14 dnů - pravda, v Praze je asi hooodně na čem trénovat

[jerabekj]

Сообщение от Pouliche

U typu jako je můj asi nepomůže žádná taktika, protože je to "prvotřídní sobec" (nemyslím ve zlém), který chce všechno jen pro sebe a nemá sebemenší potřebu se přijít ukázat (mimo téma totéž s aportem: ukořistit, utéct a zničit - to je vrchol uspokojení) Stále ale věřím, že se s věkem trošku zklidní

To znám .... taky jsem měl psa "deportéra" ... sebrat a odnést co nejdál

[Helenasotis]

Možná se největší kameny úrazu a zakopaní pudlové schovávají pravě v tomhle :
"...párkrát jsem zkoušela..."
"...někdy jsme to taky udělali..."
"...to jsme zkusili, ale..."

Práce se psem (je úplně jedno, zda výchova nebo výcvik - obojí je z jednoho soudku) je věc dlouhodobá, systematická a musí být důsledná. Základem je kvalitní a silná motivace.

Jestliže Vás jednou štěně poprvé někde "očůrá", je to signál k tomu, že je třeba okamžitě změnit strategii - zvýšit motivaci k žádoucímu chování (prostě MUSÍTE najít tak zajímavé pamlsky nebo hračky, aby to fungovalo) a posílit prevenci (dlouhá lehoučká šňůra - bez ní ani ránu).

Jestliže Vám pejsek nežere pamlsky, nestojí o hru s Vámi a nechá Vás klidně zdrhnout a je mu jedno, že se mu schováváte, je to známka toho, že jste v prvních týdnech udělali někde něco špatně (nebyli jste důslední, nedělali jste to dostatečně často a hlavně cvičně - ne jen ve chvíli, kdy to nutně potřebujete kvůli cizímu psovi atd., štěně má nesprávný krmný režim, neučili jste ho cíleně si s Vámi hrát a hrát si s hračkami, ne s Vašima rukama atd. atd.)

Na všem lze pracovat a zlepšovat to - chce to obvykle ale trochu přehodnotit svůj přístup a pejskův režim A čím později se změnami přístupu a nápravami začnete, tím chabější výsledek to bude mít.
Konstatování, že máte "nezávislého vlka" a tudíž na něj žádné metody neplatí, jsou s prominutím hloupost Máte PSA - na to nikdy nezapomínejte! (Jistě - nadřete se s ním, ale pořád je to prostě pes, byť trochu vyčůraný, neochotný se tak snadno podřídit, lehce nezávislý atd.)

Závěrem přeji všem hodně trpělivosti, důslednosti a zároveň radosti i z toho sebenepatrnějšího pokroku (a pokud něco hned nezafunguje, nehledejte chybu v metodě ale spíš ve správnosti její aplikace...)

[Helenasotis]

A ještě jedna věc - když něco děláte, musíte si věřit, že to je správně! Jakmile budete něco zkoušet s rozpačitými pocity, zda to vůbec zafunguje, pes to na Vás pozná a taky tomu věřit nebude - tedy kýžený efekt na 99,9% opravdu nenastane (to s tím utíkáním od psa a schováváním se je třeba naprosto ukázkový příklad )

[Kometa]

Сообщение от Helenasotis

Možná se největší kameny úrazu a zakopaní pudlové schovávají pravě v tomhle :
"...párkrát jsem zkoušela..."
"...někdy jsme to taky udělali..."
"...to jsme zkusili, ale..."

Práce se psem (je úplně jedno, zda výchova nebo výcvik - obojí je z jednoho soudku) je věc dlouhodobá, systematická a musí být důsledná. Základem je kvalitní a silná motivace.

Jestliže Vás jednou štěně poprvé někde "očůrá", je to signál k tomu, že je třeba okamžitě změnit strategii - zvýšit motivaci k žádoucímu chování (prostě MUSÍTE najít tak zajímavé pamlsky nebo hračky, aby to fungovalo) a posílit prevenci (dlouhá lehoučká šňůra - bez ní ani ránu).

Jestliže Vám pejsek nežere pamlsky, nestojí o hru s Vámi a nechá Vás klidně zdrhnout a je mu jedno, že se mu schováváte, je to známka toho, že jste v prvních týdnech udělali někde něco špatně (nebyli jste důslední, nedělali jste to dostatečně často a hlavně cvičně - ne jen ve chvíli, kdy to nutně potřebujete kvůli cizímu psovi atd., štěně má nesprávný krmný režim, neučili jste ho cíleně si s Vámi hrát a hrát si s hračkami, ne s Vašima rukama atd. atd.)

Na všem lze pracovat a zlepšovat to - chce to obvykle ale trochu přehodnotit svůj přístup a pejskův režim A čím později se změnami přístupu a nápravami začnete, tím chabější výsledek to bude mít.
Konstatování, že máte "nezávislého vlka" a tudíž na něj žádné metody neplatí, jsou s prominutím hloupost Máte PSA - na to nikdy nezapomínejte! (Jistě - nadřete se s ním, ale pořád je to prostě pes, byť trochu vyčůraný, neochotný se tak snadno podřídit, lehce nezávislý atd.)

Závěrem přeji všem hodně trpělivosti, důslednosti a zároveň radosti i z toho sebenepatrnějšího pokroku (a pokud něco hned nezafunguje, nehledejte chybu v metodě ale spíš ve správnosti její aplikace...)

S tím nezávislým vlkem jsem to myslela tak jako odlehčení na konec, aby to nevypadalo, že jsem si pořídila "náročné plemeno" a teď si jen stěžuji Rozhodně ne tak, že nad ním pokrčím rameny a nechám ho růst jako dříví v lese
Jinak náš pejsek žere pamlsky, on žere naprosto cokoliv, co je jen trochu k jídlu, pro kus žvance je schopný ztropit neuvěřitelnou scénu, co nám to dalo práce, než jsme ho naučili, aby se nepokoušel se srdcervoucím řevem vyskočit na linku, když mu chystáme jídlo, neskákal nám do misky, když jí pokládáme na zem (to oboje dělal od prvního dne, co jsme ho přivezli, zírali jsme na to jako blázni), když vezmu doma nebo na zahradě do ruky pamlskovník, tak se přiřítí a začne si zkusmo sedat a lehat, za co z toho by mohl dostat tu ňamku, v očích výraz šílence, co týden nejedl Ale jak vylezeme z baráku, nezájem, naprostý... ještě tak v cizím prostředí, kde to nezná, tam i docela na zavolání přijde a pak si i ten pamlsek někdy vezme, ale v místech, kam chodíme častěji, tam na mě totálně kašle a když už náhodou přijde a já ho chci odměnit, tak mi to prostě vyplivne a jde dál... vyzkoušeli jsme už různé druhy pamlsků, ale zjevně to nemá vliv...
Co se týče hraček, tak to si myslím, ať jsme v jeho výchově zanedbali cokoliv, tak tohle fakt ne Od prvního dne, co jsme ho měli doma, mu místo ruky cpeme hračky, od začátku stylem ruka je "fuj" a pokud možno ignorace a hračka je "super", nadšení a jdeme si hrát... Až teď po nějakých dvou měsících to pomaličku začíná chápat a vydrží se třeba i chvilku o něco tahat nebo běhat s míčkem, ale je na něm vidět, že je to jen z nouze, nikdy se u toho tak nerozdovádí, třeba nezačne vrčet, když se tahá o uzel, jako když se tahá o ruku... Ještě tak ho maximálně baví, když si může něco hryzat (kost, klacek...), ale jinak...
Co se týče nácviku přivolání, tak mám pocit, že jsme ho to učili od mala a důsledně, ono to ani jinak nešlo, on prostě vždycky přiběhl, nadšený, že může přiběhnout, že něco dostane... klidně i od psa, od čehokoliv, ale i jen tak... chodíme s ním často na výlety po lese nebo jinde po přírodě, kde je na volno a každou chvíli ho přivoláváme, když se třeba trochu opozdí, začuchá nebo naopak vyběhne trochu napřed, přiběhne, dostane odměnu a může zase běžet... ale jak říkám, nějakou dobu to 100% fungovalo a pak jak když utne, ze dne na den konec...
Jinak nezávislý a vyčůraný on je, od prvního dne, co ho máme doma na nás dělal machry, žádné, že by byl plachý, vyděšený z nového prostředí, nic takového... jen jsem ho postavila po příjezdu v předsíni na zem, vrhl se na likvidaci našeho bytu a vzápětí i nás Nebojí se naprosto ničeho, zvuků, psů, lidí... kam přijde, tam je hned jako doma... takže možná to i trochu vyplývá z toho, prostě se tváří, že nás za zadkem nepotřebuje, že si všude poradí sám
Každopádně děkuji za rady, začneme s tou stopovačkou a zkusíme taky toho peška, myslím, že by se mu mohl aspoň trochu líbit, minimálně ze začátku, než si ho okouká) Pravda třeba je, že to, že nechce jít na vodítku, třeba si lehne a nechce se hnout, jsem docela napravila tím, že řeknu jdeme a když nejde, tak přitáhnu a jde, ať chce, nebo ne... už to pochopil a na povel se sám zvedne a jde, takže by ta stopovačka mohla fungovat podobně, nácvik tohohle nám trval asi dvě procházky... chápe rychle, když chce
Jo a ještě k těm klíčům, těmi ho mám jako trefit? Mě kdosi poradil, že je hodí za psa, že jak to zarachotí, tak se lekne a přiběhne, viděla jsem to několikrát v praxi a funguje to... ale u nás ne, ten náš blboun se nelekne ani trochu, naopak si jde ty klíče očichat