Mně by Pavel psa taky neprodal. A nebyl by jediný, většina dlouholetých chovatelů by mi psa asi neprodala. Holt nebyla jsem (a pořád nejsem) prototyp skvělého majitela s rodinným domkem, miliónem Kč na kontě, rodinnou podporou za zadkem, ani dlouholetým návštěvníkem čsv akcí. A stejně si troufnem říct, že Hayaakim se má u mně lépe než někteří psy práve u takových majitelů. Že člověk, co nemá dom se záhradou, tak by si nemal pořizovat psa? Pavle, nesouhlasím s tebou, protože si myslím (i když samo to není pravidlo ani ani) že lidé, kteří mají psa v bytě, dokážou dám tomu psovi někdy mnohem víc, než kdyby měli dom se záhradou. Ne každý měl to štěstí a narodil se do pohodlnýho života.
A to, že má někdo do nejmenších detailů naplánovanou budoucnost, má dobrou práci, domek se záhradou a všechno je skvělý, ty nejlepší podmínky pro psa nebo dva nebo i tři, no stačí jedinej nepředvídatelnej okamih, a přijde o všechno. Co bys dělal v takovém případě? Ale ty, Pavle, určitě počítáš předem i s takovou možností, že?
to Sodoma: netvrdím, abys ses vrhnul do koupí a chovu čsv bezmyšlenkovitě jen proto, že to prostě chceš (jako třeba já), musíš si taky uvědomit všechny pro a proti a taky zvážit, čeho všeho si ochoten se vzát v prospěch psa. Jednou možná budeš mít rodinu a děti (tvůj rodinnej stav neznám), co když nastane situace třeba alergie na psy u dětí? Nebo kvůli opravdu dobré prácí stěhování do zahraničí. Nebo cokoliv, když si budeš muset vybrat mezi svým pohodlím a psem. Co uděláš? Vzdáš se pohodlnějšího života? Zbavíš se psa? V první řadě si musíš uvědomit, že ty ses rozhodol sdílet svůj život se psem, ty sis ho vybral, ne on tebe. Ty máš rodinu, kopu kámošů, práci, své koníčky... ale ten pes má jenom tebe.
|
08-02-2011, 12:57 PM
Modalità elencata